malí sokraté

30. října 2018 v 0:15 | šípková růženka |  poezie 2018
ptáš se mě proč pláču
a v bludišti chodeb expozice je pusto
jen my dva stojíme před obrazy
de peintres impressionnistes
a s dětským nadšením a zádumčivostí
která svrašťuje čela chlapcům hrajícím si s vláčky
podobným malým sokratům
vstupujeme v myšlenkách do březového háje
kde šumí listí jako papíry starých dávno zapomenutých knih
v dávno zapomenutých jazycích

ptáš se mě proč pláču
když z montmartru hledíme do ulic paříže
jak božský zrak schovaný za ozdobným rámem
tady nám nic neublíží a to nám do tváří vhání
měděné jiskry a bezstarostný tón brzkého léta
tady nám nic neublíží

ptáš se mě proč pláču
když hladím po týlu dva ženské akty
jež mi povídají o zrození hvězd a nebeské mechanice
a pan klimt nás při tom pozoruje a
balancuje na kosmických tělesech v našich ústech
ty malý sokrate se ptáš
proč pláču

víš
budu se tam vracet
pořád dokola
říkat si
tady mi nic neublíží
a to mi udělá malou radost
a malý pláč

budu se procházet hájem sem a tam
a po očku se rozhlížet
a začnu se ztrácet v hlučném davu
až dojdu k sacré-coeur
zeptám se jednoho z všech těch
les peintres impressionnistes
"prosím
někoho tu hledám"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama